Auvajs, Mejlo Hráli spolu ve skupině The Undertakers. V roce 1969 šel jeden z nich na vojnu a druhý si ve skupině Plastic People of The Universe zadělával na mediální proslulost i uvěznění. Pak už se nikdy nepotkali, maximálně si posílali vzkazy po společných známých. V roce 2001 Milan Hlavsa zemřel a Jiří Odvárka si přečetl jeho knihu Bez ohňů je underground. Nedalo mu to, aby Mejlovi „tam nahoru“ neposlal pár komentářů k tomu, co Hlavsa o společných létech publikoval. Pak se na to začaly nabalovat vzpomínky na dospívání, muzikantské začátky a historie břevnovské skupiny The Undertakers, a vznikla kniha Auvajs, Mejlo. Název je poněkud zavádějící, protože Hlavsa hrál s The Undertakers pouze pár měsíců, než byl pro nekázeň vyhozen, a jeho další muzikantský vývoj se s Odvárkovými představami o hudbě zcela míjel. Ostatně Odvárka po rozpadu The Undertakers už nikdy jako rocker veřejně nevystupoval a jako posluchač zůstává věrný hudbě šedesátých let. Význam The Undertakers pro český rock lze dnes dost těžko hodnotit. Nahrávky nezůstaly žádné, kapela hrála (až na jeden zájezd do Polska) výhradně v rodném Břevnově, její repertoár sestával výhradně z přejatých titulů, odposlouchávaných z Radia Luxembourg. Takže zbývají svědectví o náboji koncertů a fakt, že souborem prošlo několik později známých hudebníků – tři členové Plastic People ( zpěvák Michal Jernek, bubeník Pavel Zeman a baskytarista Milan Hlavsa) a baskytarista Eduard Parma, který už v době existence Undertakers hrál profesionálně s Apollobeatem. Ale i kdybychom Undertakers brali jako bezvýznamnou kapelu, její historie v sobě nese mnoho prvků typických pro svou dobu a už tím je důležitá. I kdyby tedy knížka Auvajs, Mejlo byla pouze historií The Undertakers, nebyla by napsána zbytečně. Jiří Odvárka je už ovšem docela zkušený autor – tohle je jeho čtvrtá kniha, přičemž ty předchozí s hudbou nic společného neměly (Tetička je příběh mladé německé ženy v dramatických válečných a poválečných událostech, Boom zase popisuje vzestup a pád Investiční banky, kde autor několik let pracoval). Jako beletrista Odvárka určitě není nudný, občas to s květnatostí jazyka trochu přehání, někdy se ve vypravěčském zápalu dá strhnout ke zbytečným odbočkám, ale pořád zůstává osobitým autorem, který má co říct. 24.8.2003 Jaroslav Riedel