Vídeň, 19.7.2003 … tak ti teda moc děkuju… Normálně jsi mě dostal… … Skutečně nechápu, co jste všichni na té prsaté Zelené viděli – byla přeci jinak ošklivá jak noc … A na závěr skutečnou „vykotálenou“ historiku, která se fakt v naší třídě stala: Byli jsme již poněkud odrostlejší, takže něco takového jako igelitové pytlíky naplněné čímkoli byly pro nás dětinské, leč házení lecčím po třídě o přestávkách (mokrou houbou, míčem, botou, penálem, učebnicí dějepisu…) se nám přec líbilo. A tak jednoho krásného dne dostal trefu zarámovaný krasavec Tonda Novotný, tedy hlava státu. V okamžiku jeho dopadu na podlahu vstoupil do třídy Drkotal se svou zástupkyní Cvachovcovou – on pomenší nahrbený se zarudlýma očima, jak si stále zvyšoval ten svůj nízký krevní tlak, ona majestátná, hranatých rysů, takový ten prototyp anglické guvernantky. Spatřili prezidenta ve střepech na zemi a Kotál svým nasálním hlasem a zlenivělým jazykem pronesl: „ČSM se postará, aby ten soudruh prezident do zítřka visel.“ … (zkrácené výňatky z dopisu) 19.7.2003 Vlasta Pellantová